pátek 12. června 2015


25 let V.T. Marvin, aneb slavíme až do příjezdu policie.


Sám jsem tomu moc nevěřil, ale moje jedna z nejoblíbenějších českých punkových kapel, kterou jsem poslouchal už  na základní škole, slavila včera na Břevnově 25 let...a to je už pěkných pár propukovaných víkendů.
Na akci jsem dorazili, když už hrála druhá kapela "Budulínek", která směsicí uder-speed-pukorock-and-rollu doplněného o sopránový a altový saxofon dostával pomalu publikum na tu správnou teplotu.
Když kluci dohráli, tak bylo jasný, že teď už to přijde. Po kratší zvukovce VéTéčka na to vlítli jak to chlapci umí. Už u první písničky jsem si všiml, že Pítrs (nynější kytarista) nehraje....postupem koncertu se ke mě dostala zvěst, že se mu prý něco stalo se šlachami v pravé ruce a že dneska nezahraje. Celá oslava byla průřezem dosavadní tvorby Vétéček. Místo Pítrse začal na kytaru Kuřski, ke kterému se po pár písničkách přidal Kafka...takže to bylo složení jako na desce "Neposlušní tenisté" ... pořádné leštiplešky. Jako další host přišel na pódium Marvin, který byl původní bubeník někdy z dob 1999. Poté se na pódium ještě objevil původní kytarista Eduard Peclík a tím hosté z minulosti skočili. Kolem čtvrt na 11 Vétéčka dali ještě pár přídavku jako "Petr má pistoli a Policajt nebo rošťák" a bylo to.
Pak jsem měli nastoupit my :D .... Po asi 45 minutové prodlevě, kdy nikdo nebyl schopný nás zapojit a nazvučit, jsem začali. Bum, Bum, Bum ...a nic...nebyli slyšet housle, nebyla slyšet druhá kytara a harmonika řvala jako magor z odposlechu. Tak se to snažíme nějak poladit, ale bylo vidět, že ani jeden ze čtyřech "zvukařů" neví co dělá...škoda. U čtvrté písničky za námi přijde pan výčepní, že jsou tam policajti a že končíme...nedá se nic dělat, balíme věci a jde se domů.

Omluva našim fanouškům, že jsem nestihli celý set, ale ze státním orgánem se těžko dohaduje...
Jinak koncert Vétéček byl naprosto skvělí a celá akce byla good (jenom jsem marně čekali na děvky, kaviár, šampus a chlebíčky). Přejeme VéTé Marvinovi dalších super 25 let.


Howgh Petki 

pátek 8. listopadu 2013

Radikální ovládnutí Rock café contestu

Už si ani nevzpomínám, koho napadlo hrát a přitom ještě soutěžit. Za normálních okolností radikál pouze pije, hulí možná trochu hraje a vymýšlí drobné nepokoje, ale soutěžit, to nezná....



Psal se den třicátého októbra a The Radicals před sebou měli soutěžní koncert v rámci Rock Café Contest 2013, kde soutěží kapely o hodnotné ceny a hlavně možnost natočit album. Nikdo z nás nevěděl do čeho se vlastně řítíme a co to obnáší, nicméně nadšení z koncertu na pevné půdě slavného pražského klubu bylo tak velké, že na věci okolo jsme prostě neřešili. Jediná věc, která nás mrzela, byla naše nekompletnost, protože nám chyběl náš klenot v korunce v podání Anči.


Někdy kolem pátý jsme se měli sejít na zvukovku, což se ne všem opět povedlo včas a tak jsem zrovna já dorazil asi o hodinu pozdějc :) Stejně to bylo jedno, protože to vypadalo, že se stejně požád nic neděje a tak pokračuju dolu pro pivko a potom za ostatníma z kapely.... Příjdu do backstege a hned je mi nabízen pamlsek z neznámých surovin, které sklidil jeden nejmenovaný člověk v nejmenované lokalitě v nejmenovanou dobu na podzim. Po shlédnutí Lesíka propadlého v gauči hbitě odmítám piškotek a leju do sebe další pivo... Po pár minutách jdeme zvučit a losovat pořadí, kdy budeme hrát. Zvukovka zní celkem good a hrajeme druhý v pořádí a tak se můžeme opět věnovat picímu režimu.


Po dohrání první kapelky The travelers a pár pivech jdeme na věc. Šimon usedá za bicí a Cyril po pár hvizdech z odposlechu začíná klasicky náš set. Oproti první kapele využíváme výhody velkého počtu našich fandů a známých a koncert frčí jak namazanej až nakonec hrajeme poslední song Fízlům a dav tančí a řve. Jsme spokojení, jdeme dolu z podia a v tu chvíli si uvědomuju, že moc necejtím nohy. To je fuk, protože se lidi bavili a Radicals opět splnili svůj účel, který není hrát a zpívat jak z cédéčka, ale udělat pořádnej bordel, kterej si lidi užijou... Po příchodu do backstage už vidím daleko více neznámých lidí než předtím, nichž mi jedna holčina říká, že líp zpívám než vypadám. Nejsem si jistý jak to mám brát jelikož vim, že se zpěvěm to u mne nijak světoborný neni, ale nebudu to radši už řešit a říkám si, že to myslela jako kompliment :D


Po nás nastupuje Kapela Luxus, která předvádí docela chytlavé melodie podobné stylu Mňága a Žďorp. Je vidět, že kluci uměj hrát a tak se bavíme dál.


Následovalo vyhlášení, který jsem vůbec nestihl, protože jsem si zrovna povídal někde u baru a když slyšim řev davu, tak se jdu podívat dopředu, kde už vidim Lesíka s diplomem, jak všem děkuje a kecá něco o tom že dáme ještě přídavek... Takže jsme asi vyhráli? JJ vyhráli a to docela velkým rozdílem. Holt mít hodně známejch se vyplácí, kor v případech kdy maj hlasovat a ostatní kapely jsou jim šumák :) Každopádně po nevydařených přídavcích, kdy už každej toho měl plný kecky to Petki zakončil peckou(kterou už v životě nikdy nehraju) Ugly faced woman a jde se domu..... teda spíš zase na pivo a oslavovat postup do dalšího kola (Malé finále), které se koná 21.12.2013 na stejném místě, takže doufám, že účast našich fans bude minimálně taková, jako v tomto kole, protože bez nich jsme nahraný :)


Ještě jednou moc děkujeme všem, kteří nás přišli podpořit a doufáme, že dorazíte před Vánoci znovu si radikálně zapařit řitě, protože tentokrát opět ovládne umění houslové Anča Dvořáčků a my budeme konečně kompletní.

čus jak sviňa

Mc Alouwax
The Radicals (oftbs)

Ukončení letní sezony a zahájení té zimní na chatě Skácelka.

V sobotu 2.11. jsme měli sraz u naší centrály a to na Esku na Jižáku. Jak je našim dobrým zvykem, reálný sraz byl asi o hodinu a půl později, než bylo původně plánováno. Naložili jsme aparát a potom jsme jeli ještě naložit Alana, který to nestíhal.
Vyrazili jsme směr Rokytnice. Nálada byla celkem ok a cestou jsme plánovali, jak bychom mohli překvapit a hlavně co koupit naší úžasné houslistce Anně, která slavila ten den narozeniny a na Skácelku dorazí později s přítelem Kubou.
První naší štací byla klasická zastávka, a to v Mladé Boleslavi, kde jsme pokoupili párty předměty jako: balónky, frkačky, svíčky a čepičky. Nakonec jsme rozhodli, že už všechno Anna má a tak byl zakoupen jenom dort.
Někde v půli cestě jsme se ještě zatavili na pozdní oběd, při kterým nám volal manager Martin s oznámením, že prý už je na místě se Šimonem. HA :) na to, že vyráželi asi hodinu po nás ... to byl docela slušný výkon. Pro náš oběd jsme podle fasády baráku vybrali poměrně slušně, ale uvnitř to už tak hvězdné nebylo. Úplně prázdný lokál, kde byl jenom pokuřující a kafe pijící pan výčepní koukajíce na něco ultranudného v TV. Hned jak nás spatřil, přestal kouřit, vypnul TV a zapnul nám do beden Karla Kryla (hurá!). Když jsme si objednávali, tak jsme si všimli, že má na pravé, oku jojo :D asi slušnej kraj.
Po jídle, které kupodivu bylo v pořádku, jsme pokračovali v cestě směr Rokytnice. Celou cestu nás sralo to, že nám zase prší stejně jako minule.
V Rokytnici jsme chvilinku hledali fotbalové hřiště, za kterým se mělo zatočit do leva. Sláva, našli jsme to a už se pěkně strmým krpálem škrábeme směr Skácelka Cyril už krásně drtí novou spojku transporteru, jež vydává libovej smell. Jelikož už je tma a dost hustá mlha..tak víme prd jestli jedem dobře. Zapínáme satelitní navigaci a díky technologii 21. století, jsme všichni uklidněni, že jedeme cajk.
Dojeli jsme a vykládáme věci, Lesík a Kika jdou připravovat party pro Annu a zbytek snáší věci a připravujeme si to na večer.
Asi tak za půl hodiny přijíždí Anna...tak všichni honem, honem do pokoje, nasadit čepičky, frkačky do pusy a zhasnout a tma a nic. Trvalo ještě asi 15 minut než Annu Cyril přivedl na pokoj .... raz, dva, tři a PŘEKVAPENÍ!!!!  :D no a pak jsme Anně zazpívali "Kdo to má dneska narozeniny" a šupem pivko, jídlo a dopřipravit si zbytek věcí na večerní vystoupení.
Půl devátá a Cyril začíná naše Intro.
Během vystoupení byly tři pauzy a v kompletní sestavě jsme přehráli náš play list dva krát dokola.Potom po kratší poradě bylo odhlasováno ultrapunx trio a to Petki, Lesík a Sajmoška.
Zapunkovali jsmé asi 15  skladeb, pak jsme přidali ještě asi tři z původního play listu a byla tu půlnoc...no a tak jsme se na to vysrali a šli jsme se věnovat alkoholu a místnímu osazenstvu.
Ráno jsme se sešli u snídaně se smíšenými pocity. Proběhla debata, kdo že je nejmíň vožralej, což nakonec vyhrál Matěj a Cyril. Naložili věci a vyrazili jsme dolú po žlutý sjezdovce. Někteří neměli zrovna vysokohorskou obuv a tak Alan zbarvil svůj oděv do hněda a až do dosažení pevné silnice připomínal opilého gibona, co hledá jídlo. Po deštiplném slezu z hory jsme konečně nasedli do suchého auta a vyrazili směr Praha.

To by asi stačilo.
Radicálně užívejte života a doufám, že se s vámi uvidíme 21.12.2013 v Rock Café, kde bude malé finále.

Petki

úterý 20. srpna 2013

Střízlivý, aneb postřehy z prvního Radicalního dvojáku!

Týden před Starákem, který jsme měli domluvený už dávno, náš manager Martin přišel s nabídkou, že se mu někde podařilo pro nás vyhandlovat předskokanství před Vlastou Rédlem a Kryštofem na hradě Kost. Touto cestou mu děkuju! Po delší debatě na sociální síti jsme se v kapele dohodli, že do toho teda jdeme. Nešlo nám ani o tu prestiž si zahrát po boku takových "hvězd" jako spíš o to, že z tohohle hraní budou peníze na CéDéčko, který se chystáme natáčet.
    Přišel pátek a většina z nás si v práci vzala půldenní volno, abychom stihli včas zahájit 9. ročník festivalu Starák. Podivuhodně se scházíme na Staráku v backstage včas...až mě to samotného překvapilo. Vybalujeme věci a plánujeme, jak nejrychleji pojedeme směr Kost. Je tak půl páté a pomalu se začínáme nasoukávat na podium. Uděláme zvukovou zkoušku a za deset pět začíná Cyril tahat sedm statečných. Už v intru je slyšet, že to asi nebude náš nejlepší výkon, protože jsme tak 3 týdny nezkoušeli… Po dvou písničkách se Lesíkovi úplně rozladí kytara kvůli novým strunám, které ještě před zvukovkou natahoval. Pak se rozladí i ta moje, ale to je tak v půlce setu, takže je čas na menší pauzu a tyhle drobné nuance doladit. Naladěno a my pokračujeme v naší spanilé jízdě do konce, přičemž dělám pořád chyby.
    Ve třičtvrtě zaznívají poslední tóny Sídláku a my začínáme hystericky balit naše věci a jako v akčním filmu naskakujeme do aut a vyrážíme směr Kost (jen taková technická - podle google navigace to mělo trvat 1 hodinu a 10 minut a my měli na to, abychom stihli zvukovku 1 hodinu a 10 minut, takže nikde nás nesměla zdržet nějaká zácpa). Jelikož naše posádka, teda posádka A, byla rychlejší, tak se ujímá vedení...celou dobu jsem doufal, že Alan zprovozní na svém vodafonském telefonu navigaci...ale marně...po půl kilometru přenechávám vedení skupině B, ve který je zkušený navigátor Cyril a jeho proslulá funkční navigace. Po šílené jízdě mezi vesnicemi, kde jsme potkali snad všechny druhy hospodářských vozidel, se ocitáme na R10 a mastíme směr Boleslav. Teď už každý za sebe tlačí oktávky do skoro maxima, takže se často stávalo, že jsem jeli až 180km/h...aspoň podle tachometru. Před Boleslaví jsme na sebe znovu počkali a jeli spořádaně směrem na Sobotku. Od pořadatelů byl přislíbený policejní doprovod, kdyby byla cesta od Sobotky po Kost špatně průjezdná...no naštestí nebyl potřeba.
    Přijíždíme úplně na čas, takže když vylézáme z auta, tak kapela, která to tam zahajovala, dohrává poslední tony nějakého přiblblého ploužáku jako Keks!. Oblíkneme náš koncertní stejnokroj a už nosíme věci na podium. Ha, pod pódiem najednou vidíme 1400 lidí ..... a sakra. No nic, zapojíme se, naladíme, nazvučíme a Martin si už nervózně poklepává na hodinky, abychom začali. Raz, dva, tři, čtyři a Cyril opět tahá sedm statečných. Tentokrát už bez chyby a tím ohlašuje, že jsme se na Staráku pěkně rozehráli. Dozní první naše písnička a my vidíme, jak posluchači, co přišli na Kryštof s Vlastou Rédle, moc nechápou proč zrovna my. Dáváme druhou a u třetí už máme i poměrně slušný aplaus. Alan hodí pár fórků a publikum je skoro naše. Před Sekretářkou Alan varuje rodiče, že bude lepší, když zacpou uši svým ratolestem. Dohrajeme Sekretářku a po ní následují bouřlivé ovace od asi pěti 15-17ti letých teenagerů jakože dobrý, když zezadu, asi tak od zvukaře nějaká paní křičí "trapný, trapný". Trošku se divíme, než někomu dojde (teď už nevím komu), že nekřičí trapný, ale krátký :D. Tak na sebe pokukujeme, ale podruhé jsem jí nedali. Zahráli jsme skoro všechno až na Sídlák, protože se Martin potřeboval vejít do časového harmonogramu. Dohráno, sbaleno a větší část kapely jede z5 na Starák užít si Prago pyčo. Já a Cyril zůstáváme, abychom pomohli Martinovi s organizací a tak. 
    Po nás nastoupil Vlasta Rédl a jeho Jihomusic...nebo tak něco, bylo to super. Po skončení příchází Vlasta do backstage a trošku kroutí hlavou, tak mu říkam, že to bylo super a on že se vůbec neslyšel, tak mu hladím ego a říkám jak to bylo super...super pocit. Po nich se začali na pódium cpát Kryštof. O tom asi moc psát nebudu, akorát že mají poměrně dost vychytanou vizuální show. 
    Akce na Kosti skončila a já a Cyril jedeme na Starák zkontrolovat, jak to tam vypadá. 
    Po příjezdu jsme zjistili, že jsou všichni namol a že se kymácí jako námořníci. Dal jsem si pivo, prošel areál a asi za hodinu jsem rozvezl do domovů Cyrila, společně s kamarádem Fandou + nějakou random holku, kterou si Fanoušek nabalil, ale taky jela dom. Tím bych tyhle střízlivé dvojákové zážitky ukončil. 

Na další report se můžete těšit od někoho jiného. 

Mějte se a buďte Radicalní 

    Jakub

středa 12. června 2013

Koncert v Propagandě

V pátek 7. června jsme měli tu čest zahrát si v samotném jádru Prahy a podle toho také vypadalo složení posluchačů. Hned u vstupu do klubu Propaganda jsme byli přivítáni anglickým jazykem a ostatní také panákem čehosi. Prostor klubu byl pěkný, nicméně počet turistů jednoznačně převyšoval počet českých fanoušků naší kapely- ale nevadí, naše hudba tak alespoň více pronikne do povědomí celého světa.

Ještě než jsme začali hrát, museli jsme vyřešit pár komplikací. Cyril si na B-sidu zapomněl harmoniku a já jako vždy neměla všechny potřebné kabely. Problémy se hravě vyřešily a my po náročném zvučení začali hrát! Večer se nesl v česko-anglickém duchu a to dokonce i co se vtipů týče. Během koncertu dorazil i skalní fanoušek Fekete, který zaučil ostatní posluchače, jak pořádně na the Radicals zapařit. Velkým hitem večera bylo, jak už to tak bývá, vystoupení jedinečného Ali G a písně Sekretářka či Pivo a vodky.

Po nás se už na podiu připravili kluci z kapely Neotype, kteří nás na tento koncert přizvali. Já jsem však měla stále větší chuť na pivo a vodky a tak jsem byla donucena přemístit se do cenově přijatelnějšího baru a tam dožít noci. Takže jak hráli Neotype nevím, ale chcete-li se někdo podělit o zážitky, tak se vyjádřete v komentářích níže, rádi si počteme!
Cestou domů noční tramvají mě potěšilo znění radikální hitovky Sekretářka, v podání našich fanoušků, krása!

Den po tomto koncertě slavil náš baskytarista Matěj 30tiny, a tak jsme u této příležitosti zahráli a to pěkně od srdce!

Takže čau na festivalu PUNK´o´DROM!


PS: Jistě to bude radikálně dobrý.

pátek 7. června 2013

Skácelka, aneb kapela se vším všudy

A najednou se to stalo. Dva týdny po naší festivalové premiéře jsme vyrazili směr Krkonoše, kde jsme měli zahajovat letní sezónu chaty Skácelka.
Po klasicky hektickém nakládání naší aparatury den předem, skupina The Radicals vyráží 1.6. směr Krkonoše. Já už jsem od pátku byl na chatě a čekal jsem, až tyhle rokové legendy pojedou okolo, abych se k nim přidal. Všechno nakonec dopadlo trošku jinak, než jsme plánovali a s půlkou kapely jsem se sešel až v nedaleké Sobotce, kde jsme si na náměstí dali kafe a zdravotní cígo. Během 15 minut co jsme spokojeně popíjeli kávu a kouřili, se na náměstí sjelo asi 30 starých jaw tzv. kejvaček. Celé to zakončovaly tři staré auta VB.
Dopili jsme a v klidu jsme vyjeli směr Rokytnice nad Jizerou, kde jsme se setkali se zbytkem, který jel jinou silnicí. V Rokytnici jsme poznali, že počasí asi setrvá ve stavu deštivém. Po vyjetí nesmyslného kopce a vynošení veškeré techniky jsme jeli přeparkovat auta na spodní parkoviště a pak nás pan hodný majitel Robert odvezl svým 4x4 zpět na chatu.
Během hodiny jsme měli postaveno a už jsme jenom čekali na povel, abychom spustili naší show. Chata se začínala pomalu plnit pro nás neznámými hosty, ale pro Roberta to byli staří známí z okolních chat. Odbyla půl devátá a my jsme spustili libé tóny našeho intra.
Ze začátku se vůbec nikdo z příchozích nechytal, takže po odehrání veškerých našich cyzojazyčních písniček jsme dali pauzu na pivex a džontex. Asi za 20 minut jsme spustili naší druhou půl, kterou tvořila už jenom česká tvorba. Ke konci druhé půlky se na parketu před námi začali vlnit místní návštěvníci.
Dohráli jsem druhou půlku a mysleli jsme, že je konec… a na to Robert „ se podívejte, to musíte ještě hrát „ Tak po další přestávce jsme začali celý playlist od znova. Celková délka našeho vystoupení trvala asi 2 hodiny a 30 minut.
Po skončení a sbalení většiny věcí, jsme se dál věnovali alkoholu, když najednou vyhroceno a dostávám plnou dvojkou vína přímo do otevřených očí od Majdy…..no a tak se jdu převléct. Dojdu nahoru a zjistím, že nemám klíče, když najednou Majda a že se omlouvá…tak jí zkušeně posílám zpět dolů pro klíče od pokoje, které jsem dole zapomněl.
Převlíknu se, Majda mi pověsí košili a jdu dolů. No, a je to tady. Dál v klidu popíjím a najednou dvě rychlý na bradu. Rozkoukám se a zjistím, že Lesík. Moje reakce … jdu ho zabít, ale v tom už mě držel Martin a Alan a říkají, ať na to seru. Dál už jenom hajzl, umyvadlo a spousta krve z rozseknutého spodního rtu. Nechápu, jsem nasranej a jdu si lehnout. Asi za půl hodiny mě budí Lesík s tím, že zavolal Horskou službu, aby se na ten můj spodní ret podívali. Horská služba ošetřila a tak jsem to šel ještě pár panáky vydezinfikovat. Mezitím se dozvídám proč vlastně … no klasiky sračka, takže to nebudu rozebírat.
Druhý den u snídaně Robert říká: „Vy jste dobrá kapela, jste včera předvedli úplně všechno…koncert, pitku a pak i bitku“
Dosnídali jsme, někteří dali i menší oběd a po naložení věcí jsme vyrazili směr Praha.

To asi vše ze zájezdu The Radicals do Krkonoš.

Užívejte života a v pátek v Propagandě.


Jakub

středa 5. června 2013

Barvy léta s Radikálama

Tak a první velký festival máme za sebou.... Postaral se o to kdo jinej než náš velká MANAŽA Jáca. Tentokrát jsme si mohli zahrát takřka po boku skoro všech punkových legend z naší milované republiky (aj tej slovackej). Abych to upřesnil, otevírali jsme Barvy léta aneb 28. výročí kapely Tři sestry. Termín byl docela nemilosrdný: pátek 17. května začátek přesně ve 12:10 PM a konec do 12:40 PM. Tomuto času samozřejmě odpovídala i návštěvnost a naše publikum složené z hlavně z nezaměstnaných, záškoláků a securiťáků :) O příjezdu mohu říct pouze to, že byl velmi hektický a kromě Lesíka, který přijel přímo na plac jak velká rockstar taxikem(pozdě) jsme se jakž takž sešli akorát abychom si před výstupem mohli koupit pár nevychlazených piv( což v mém případě, kdy jsem zrovna dolehával chřipku, nebyl tak skvělý nápad)
Proběhl nástup na podium, které bylo 3x větší než na jaké jsme byli doposud zvyklí. Následovala zvuková zkouška a následně koncert, splácaný hodně na rychlo, abychom mohli dát co nejvíce songů za tu nám přiřazenou půlhoďku....i tak jsme museli vyškrtat pár našich super pecek.....jako například disco disco.... Ačkoli nebyly slyšet housle a trochu haprovaly i zpěvy v odposleších, koncert jsme zakončili a vysloužili si milý aplaus od pár na trávě sedích skupinek fandů.....a to bylo z naší tvorby asi tak vše..... vlastně jsem stačil ještě rozlejt vodu po podiu, aby po nás něco zůstalo :)

Po nás nastoupila skupinka Nežfaleš(nebo tak nějak) a punk pokračoval dál a dál.... než přišel další punk v podání Applejuice, kde exceloval jeden neznámý bubeník židovského původu.....Dále si pamatuji Plexis(kteří měli poněkud zvláštní zvuk) Po nich Visací zámek(ti na zvuku pro změnu zase pracovali dlouho ) Mezitim zmizeli skoro všichni spolukapelníci a už jsem myslel že půjdu domu..... ale byla tu Zona A a velmi libová show.... celý den zakončovali Cockney rejects s boxujícím frontmanem a přízvukem tak libým, že jsem nerozumněl ani slovo a tak jsem nečekal na punkem přecpanou tramváju a vyrazili jsme v půlce vystoupení směr domů........ nebo aspoň k Sadu, kterej je blíž..... Každopádně dobrá zkušenost a manažovi moc děkujeme i že domluvil následnou akci na Chatě skácelka, o které vám však podá report už někdo jiný.

čus jak sviňa

Alan